Report
9. února 2011 v 12:12 | Shar
|
Články
Moji mílí čtenáři, nečtenáři,
v tomto případě asi opravdu spíš nečtenáři, poněvač, jak praví statistiky, moc lidí sem nezabloudí... Není se čemu divit. Tento blog byl z jakéhosi nepochopitelného důvodu vytvořen skoro před rokem a moc se tu toho neudálo. Skutečně to byl asi takový výkřik do ticha. Ale co, i to se stává. Pozoruhodné věci se čas od času dějí.
Třeba zrovna teď. Teď tu píšu článek do opuštěného a zapomenutého blogu. Nesmíte si myslet, že tím něko něco vyčítám, to vůbec ne, konec konců je to jen moje práce...
Tak že by tu přecejen něco přibylo? Kdzž už jsem se po dlouhé době přihlásila? Kdo ví...
Tma v opeře
9. srpna 2010 v 14:44 | Shar Elandorn
|
Povídky
Jen taková kraťoučká povídka...
TMA V OPEŘE
Otevřeš oči a přesto je kolem tebe tma. Tma. Hustá, ostrá a tichá jako podvečer, který se tiše vkrádá do našich dlaní. Němé oči, hluchá ústa. A ty, ztracená a uvězněná ve zbystřeném světě bez svého nejdůležitějšího smyslu, slyšíš každý nádech šera a cítíš každou vůni hvězd na obloze nad tebou nebo snad pod tebou, kolem tebe?
A přece...Slabý tón klavíru, jemně proráží vzduch a ty dřív než ten zvuk, cítíš rezonanci úderů do chladných kláves a to, jak se klavír pod jejich vahou svíjí a tepe. Ty tóny jsou rázné a přesné jako déšť prohánějící se na pláni. Ale pak se slijí do chladné řeky s čirou vůní severských dálek.
Lehce se přidají ostré a tenké zvuky smyčců. To suché a táhlé napětí které tvoří, je skoro hmatatelné, zaryté pod kůží. Souzvuk tónů je tak nervózní. A voní po starých časech.
A jako poslední...Flétna. Ladně tančící, klidná a jemná.
Na vlnách těch tónů se vznášíš mezi hvězdami.
A ty ve zbystřené tmě tančíš mezi černými těly not na partituře zneuznalého umělce, který poznal Prahu, Paříž, holandské tulipány, hebké úsměvy dam a hlad. Slepě tančíš ve zhoustlé noci a ty hvězdy jsou přecejen kolem tebe, protože zapisují ty křehké tóny bytí.
Ty tančíš na potemnělé scéně opery a pod tebou bublá orchestr. Chladná řeka tónů klavíru, suché ovzduší smyčců a flétna, která je tvým průvodcem v tu dobu, kdy se podvečer tiše vkradl do našich dlaní a pan Bondy zapomněl rozsvítit v sále světla.
List číslo jedna
9. srpna 2010 v 11:17 | Shar Elandorn
|
Články
"Poslouchala, jak se parkem line tichá melodie, jak vítr prostupoval skrz koruny stromů a rozkmitával tak jednotlivé lístky, které byly, v tuto roční dobu, zbarvené do sytých barev podzimu. Vždycky se jí tato část roku velmi líbila. Svět jakoby se proměnil v obří paletu barev, která člověka vyzývala k vlastní kreativitě, probouzela netušené možnosti v duši, která byla znavena celoročním putováním. Nemohla spustit oči z třepotajících se barevných lístků.
Náhle se jeden odtrhl od skupiny a pomalu, lehce, jakoby snad ani žádná zemská přitažlivost neexistovala, se snášel k zemi. Dopadl vedle ostatních listů na trávníku. Jeho zkroucené tělo připomínalo drobnou vlnku na klidném moři. Ano, moře. To jí to připomínalo. Jeden list vedle druhého tvořil dokonalou, různobarevnou pluchu, která se, když zafoukal vítr, nepatrně pohnula, jakoby zhoupla a vydala zvuk nemálo připomínající šum vln dopadající na břeh. Moře z listí. Její moře z listí, utopené v měkkých zlatavých paprscích podzimního světla."
Dobrý den,
nejdříve ze všeho bych Vás chtěla pozdravit a přivítat na mém právě novorozeném blogu. A taky Vám poděkovat. že jste si s toho milionu stránek co se dnes na internetu nachází vybrali právě tento můj blog k tomu, abyste tu strávili několik minut Vašeho drahoceného času. Protože samozřejmě vím, že čas je velmi drahocený, je to dnes jedna z velmi malého počtu věcí, které se nedají koupit v žádném obchodě, dokonce ani internetovém. Ale to už jsme zklouzli od prvotního tématu zase někam jinam. Jestli za čas navštívíte tento blog znovu, poznáte, že tato činnost je mi velmi blízká...
Pozdravení máme za sebou a co tedy dál. Snad seznámení s tím, co tu bude k nalezení? Hmmm... Jenže to je těžké. A to z toho důvodu, že to sama ještě dost dobře nevím. Protože abyste pochopili, nápad že si založím blog, vznikl v mé dosti pomatené hlavě z mě dosti nepochopitelných důvodů. Snad díky filmu "Láska přes internet", který jsem předevčírem viděla asi po nevím kolikáté (nikdy totiž nepřestanu žasnout nad tím, jak je Meg Ryan úžasná) nebo díky jinému filmu "Julie&Julia", který jsem už viděla před delší dobou nebo...Nebo nevím. Třeba vznikla bez jakéhokoli zadání důvodu. U mé hlavy jeden nikdy neví... Každopádně tento nápad vznikl a já se bez přemýšlení dala do jeho zrealizování. A neměla jsem žádné velké ambice, ani teď je nemám, prostě to byl jen takový nápad.
Navíc nejsem ani první a zdaleka ani poslední, kdo si založil blog. Po kratším zkoumání, které jsem před hodinou podstoupila, jsem zjistila, že za dnešek (bylo prosím teprve 10 hodin dopoledne) vzniklo 73 nových blogů, první v 00:18 a poslední před dvěma minutami, tedy 10:01! Taky se Vám to zdá neuvěřitelné? Nebo si nedovedu představit gigantickou velikot internetu pouze já? No nevím...
Od odpovědi na otázku, co zde lze nalézt jsem tedy umě utekla, ale možná by se to dalo osvětlit tím, když odpovím na druhou otázku a to, "Kdo jsem?". Neřeknu Vám sice své jméno, příjmení a adresu, protože vím, že se to tady ve virtuálním světě nedělá, ale můžu Vám popsat, kdo si myslím, že jsem. Nechci, aby to vyznělo nějak nafoukaně nebo něco takového, ale myslím, že jsem říkala, že Vám povím, kdo si myslím že jsem (páni to jě nějak moc komplikované, nemyslíte? To jsou ty otázky bytí...). Tak tedy, dalo by se to asi nazvat umělec, tedy ten kdo se nějak projevuje ve sféře Umění. Já se projevuji tak, že maluji, kreslím, píšu a také básním. A tím se dostáváme konečně k jádru věci, že by se zde dalo nalézt to co vytvořím, nějaká moje tvorba v kterékoli oblasti.
Tak tím jsme to vyřešili, i když asi ne tím nejjednoduším způsobem, ale už jsem se Vám zmiňovala, že ráda utíkám od tématu. A tak bych tento jubilejně první článek s Vaším dovolením ukončila. Myslím, že je to stejně takový výkřik do ticha, protože tu zřejmě stejně nemůže být žádný návštěvník, ale kdo ví, kdo zabloudí do mě PODZIMNÍ POHÁDKY...
Zde hledá